Určitě jste si všimli – ať při osobních návštěvách nebo z našich příspěvků ve virtuálním světě – že nechováme jenom kozenky. Dalším důležitým členem naší party jsou právě ovečky. Stádečko různě přesouváme po okolních pastvinách v horách, které k farmě patří. Ovečky mají tedy prvotřídní bydlení – zdravé horské pastviny plné bylinek s luxusními výhledy. Díky tomu mají kvalitní vlnu, kterou je třeba alespoň jednou do roka ostříhat.

Jenže pak nastává nerudovská otázka „Kam s ní“? Část vlny si ponecháváme – abychom ji mohli společně zpracovat na rukodělných workshopech. Zbytek dáváme do výkupu.

V letošním roce jsme narazili na tradiční beskydskou manufakturu na vlněné lůžkoviny, která vykupuje vlnu výhradě od místních chovatelů. V Besky ručně vyrábějí ty nejlepší výrobky, které jsou vhodné (nejen) pro alergiky a astmatiky. Vlna je dokonalý přírodní termoregulační materiál. V zimě vás peřiny zahřejí, v létě umí ochladit. Vlna je téměř nesmrtelný materiál – při správné údržbě vám peřiny vydrží až desítky let. Vyrobit v dnešní zrychlené době spotřebního zboží produkt, který má potenciál vám sloužit celý život je téměř až zázrak.

A navíc vlněné lůžkoviny neskutečně krásně voní a vyzařuje z nich čirá energie života. Pár členů naší kozí party si jejich peřiny už pořídilo a potvrzuje vše výše uvedené

Peřiny se vyrábějí v nedalekém Frýdku-Místku. Tak až budete mít cestu k nám na farmu – ať už si jedete pro čerstvé kozí mléko, kefír, gurmánské sýry, a nebo máte objednanou exkurzi , zajeďte se podívat i do Besky. Určitě vás rádi provedou po manufaktuře a nechají přivonět k peřinám. Prostory manufaktury jsou záměrně navrženy tak, aby z prodejny bylo vidět přímo do výroby. Stejně jako nás, je potřeba si skupinovou exkurzi domluvit předem.

Jsme ale moc rádi, že tuto tradici rozvozu zboží od regionálních výrobců a producentů obnovil Státní zemědělský intervenční fond, který s pojízdnou prodejnou vyjíždí do krajů již několik let.

A v letošním roce si můžete v pojízdných autíčkách plných dobrot zakoupit i náš kozí sýr zrající pod ušlechtilou plísní GABRIN! Sýr je uvnitř krémový se smetanovou chutí a lehkým kozím aroma. Vyrábí se ručně podle starého rodinného receptu. Každý kus sýra je tak malý originál. Výrobní proces sýrů spočívá v pasterizování, očkování, zasíření a následném oddělení sýřeniny od syrovátky. Je báječně dobrý pro pravé gurmány

V červnu jsou naplánovány zastávky ve Vsetíně, Českém Těšíně, Kroměříži, Havířově, Třinci, Bruntále, Valašském Meziříčí a Frýdku Místu.

Dokonalá příležitost, jak ochutnat alespoň střípek z naší produkce. Děkujeme, že nás podporujete.

Pokud máme zdravá střeva, lépe se ubráníme patogenům a maximálně využíváme živiny z přijímané potravy. Kolonie přátelských bakterií zde žijí v harmonii s naším tělem. Stačí ale trvalý stres, nespokojenost, deprese, duševní prázdnota, průmyslově upravená strava, polotovary, kouření, alkohol, nezdravé okolní prostředí … a tato rovnováha se začne vychylovat.

A proto jsme se rozhodli vypěstovat a namnožit tibetskou kefírovou houbu. Jedná se o živý organismus, který dokáže z mléka vyrobit kefír. Naše houbičky jsou odkojené lahodným kozím mlékem v bio kvalitě.

Tibetská houba umí dodat tělu potřebná probiotika, která pomáhají trávení, podporují čištění těla a tím i orgánů. Všem doporučujeme ze začátku dávkovat opatrně. Postačí max. 1 decilitru kefíru denně a po každém týdnu znásobovat až na množství, které vám udělá dobře.

NIKDY nenabírejte houbičky kovovou lžící – opravdu se s kovem nekamarádí. Bude se jí líbit ve skle, případně plastu.

A jak na to?

• Tibetskou houbičku vložte do sklenice s čerstvým mlékem, překryjte plátnem a nechte 24 hodin pracovat. Můžete vyzkoušet náš postup – 12 hodin při pokojové teplotě a 12 hodin v lednici
• Zahlédnete-li vodu na dně (syrovátka) nebo malé hrudky (tvaroh) – nic se neděje. Naopak jde o důkaz správného fermentačního procesu.
• Po 24 hodinách obsah promíchejte a přeceďte přes sítko.
• Houbičky propláchněte ideálně odstátou vodou, vraťte do čisté sklenice, zalejte mlékem…. a těšte se na další lahodný domácí kefír.

Houbičky koupíte ve faremním obchůdku v Hážovicích 2070.

Přejeme kopu zdraví, veselou mysl a houbičkám ZDAR

V kopcích daleko od ruchu města, tam kde můžete svlažit rty v čisté horské studánce…. Tam, kde se vám při pohledu na okolní kopce a údolí srdce sevře příjemnou úzkostí, jak neskonale krásná beskydská příroda je…..

Tam žije na samotě stejně krásná žena se svoji rodinou. Žena, která svůj úděl našla v životě v souladu s přírodou a jejími pravidelně se opakujícími cykly. Její jméno je Viera, mnozí ji znají i pod značkou JaDoLi. Místní klenot, který obnovuje zapomenuté starobylé řemeslo přadlen. Miluje vše ohledně ovčí vlny – chov vlastních oveček, stříhání, praní a barvení vlny. Její zpracování pomocí předení, plstění a tkaní.

Můžete ji potkat na řemeslných jarmarcích, kde je se svým kolovrátkem obklopena aurou dávné minulosti žen ze zdejších kopců a údolí. Ráda předává své znalosti, dovednosti, nadšení a lásku k vlně všem zájemcům.

U nás na farmě vyrábíme a prodáváme nejenom báječně dobré gurmánské kozí sýry, a provádíme zájemce po našem kozím království v rámci exkurzí. Ale také nabízíme úkryt pro všechny duše, které se potřebují zastavit v koloběhu hektického běžného života. Společně s JaDoLi jsme pro vás připravili dopolední workshop zpracování ovčí vlny pro úplné začátečníky.

Workshop je určen pro skupinu 3 – 9 osob v délce trvání 3-4 hodiny. Co všechno se naučíte? Pod jejím laskavým vedením se naučíte prát a česat vlnu. Vyzkoušíte si předkalcovské techniky, předení (na kolovrátku nebo vřeténku) a plstění za mokra či sucha.

Workshop se bude konat v prostorách faremního obchůdku v Hážovicích 2070, součástí workshopu je ochutnávka produktů z kozího mléka a parking.

Cena dopoledního workshopu je 2 600 Kč za skupinu + 100 Kč/os./materiál.

Tak co, půjdete do toho? Přenesete se s námi na pár hodin o několik století zpět a stanete se beskydskou přadlenou – divoženkou – vílou…? Samozřejmě, že nabídka platí i pro muže!

Kurz je nutné objednat min. 4 dny předem na info@zerlina.cz.

Představte si, že přesně víte odkud konkrétně pochází mléko, sýr, jogurt, maso nebo brambory, které doma jíte. A nebo ještě lépe jste se o produkci jídla na vašem stole sami částečně zasloužili fyzickou prací Kdo si doma pěstuje vlastní zeleninu, ovoce nebo díky slepičkám má domácí vajíčka, ví moc dobře, že taková surovina má úplně jinou energii než koupená v supermarketu.

A protože nemůžeme všichni žít v samostatných domcích obklopených zahradami a loukami, nesmírně rádi se podělíme o naše produkty a výpěstky se všemi zájemci, kteří nemají možnost pěstování nebo domácího chovu.

Oficiálně se to nazývá komunitou podporované zemědělství (KPZ). Tedy Zemědělec a konečný spotřebitel se stávají partnery. Zemědělec, který má pravidelné odběratele, může lépe plánovat úrodu, a spotřebitel ví, odkud jeho potravina prochází a jakým zpracovatelským cyklem prošla.

Ale jelikož našim účelům pojmenování KPZ příliš neladilo, rozhodli jsme se toto vzájemné komunitní zapojení nazvat Klub přátel farmy. A jak to funguje?

Zapojení

Co od nás dostanete

Stále více lidí se potýká se špatnou stravitelností či přímo alergií na kravské mléko. Proto hledají alternativy, díky kterým budou moci ve svém jídelníčku zachovat mléčné produkty. 

Mléko z naší farmy je získáváno za přísných a příslušnými organizacemi kontrolovaných technologických podmínek. Zvířata jsou krmena zdravě z vlastní ekologické produkce. Při výrobě biosýrů všechny suroviny pocházejí z ekologického zemědělství. Kozy tráví velkou část svého dne v prostředí travnatých pastvin v kopcích CHKO Beskyd.

Kozí mléko je z nutričního hlediska velmi podobné mléku kravskému, přesto má několik důležitých vlastností, které ho odlišují:

• Za látku, která podle výzkumů odpovídá za hlavní příznivý účinek, byl označen Ubichon 50. Zlepšuje celkovou kondici organismu, posiluje imunitní systém, harmonizuje nervovou soustavu, zlepšuje chronická onemocnění kůže a trávící soustavy.

Vaše zdraví je pro nás důležité! Přijeďte si ho posílit a upevnit na farmu ZERLINA.

Chov ovcí má na Valašsku silně zakořeněnou tradici. Ještě aby ne! Zdejší kdysi drsné životní podmínky vyžadovaly po obyvatelích opravdu dobré oblečení. Ovčí vlna je jeden z asi miliardy dalších zázraků přírody

Výrobky z ovčí vlny absorbují vodu, takže zvládnou odvádět vlhkost z povrchu kůže. Tím udržují člověka v suchu a teple, současně fungují jako „regulátor teploty“ a udržují stabilní teplotu těla. Není to paráda? Funkční materiál z přírody a my nosíme a vyvíjíme syntetiku…

A co je to ta merino vlna? Jedná se o extrémně jemnou vlnu, kterou produkuje plemeno ovce domácí známé jako Merino původem pocházející ze severu Afriky. Ta se díky námořníkům, obchodníkům a cestovatelům dostala až do Austrálie a na Nový Zéland, kde je soustředěna většina současné světové produkce. Ovečky zde žijí ve volném chovu na vrcholcích horských hřebenů kde panují kruté klimatické podmínky. Merino vlna je jemnější, pružnější, odolnější, má delší životnost a méně svědí. Má ještě dokonalejší izolační a antibakteriální vlastnosti než klasická střižní vlna. Oblečení a doplňky z merino vlny jsou ideální pro outdoorové využití, jako spodní vrstva nebo jako oblečení pro malé děti. Maminky dětí z lesních školek by mohly vyprávět…..:)

Pro všechny tyto báječné vlastnosti jsme se rozhodli nabízet výrobky z merino vlny, která sice nepochází z ČR, ale zpracovává ji česká společnost SURTEX. Ve faremním obchůdku si můžete zakoupit rukavice, ponožky, návleky na nohy, nebo podkolenky. Nezapomínáme ale ani na výrobky z klasické české ovčí vlny, třeba od našich kolegů z ovčí farmy pod Radhoštěm.

„Je brzy ráno. Zatím stále šero, neboť tma sice již pomalu ustupuje, ale slunce ještě pořádně nevykouklo. Zasněžená farma mi v tuto dobu připomíná spíše přízrak z pohádek, než reálnou stavbu.  Tuto atmosféru ještě umocňuje všudy přítomný klid a ticho. Podobná atmosféra panuje i ve stáji. Hnědulínky ještě leží a jen Rika mě tiše vítá ržáním.

V tom uslyším ještě něco. Ozývá se to ze zadní části stáje. Zvědavě se tam jdu podívat. A tam, v rohu pod jesličkami na mě koukají dvě čerstvě narozená kůzlátka a jejich pyšná máma koza.

Chvíli jen okouzleně stojím. Větší z obou kůzlátek nemotorně vstává a hledá tolik potřebné životadárné mléko. Matka koza ho při tom starostlivě olizuje. Druhé kůzle, snad vyrušené nenadálým odchodem sourozence, tiše pomekává. Maminka mu na jeho volání tiše odpovídá a ono povzbuzeno jejím voláním se nejistě vydává za zvukem. Za chvíli už se přidává ke svému sourozenci a oba se ostošest krmí.

Ještě chvíli novou rodinku nechám ve společném stání s ostatními kozami. A pak je přestěhuji do samostatného boxu, aby měli náležité soukromí. Při psaní nových přírůstků do stájového deníku si náhle uvědomím, že dne 19. února začíná Rok kozy.

V čínské kultuře je koza symbolem mateřství, klidu, pokoje a harmonie. A jak pozoruji novou rodinku, musím s tímto jen souhlasit…….“

Že bych se chtěla věnovat zemědělství jsem začala nejasně tušit až dobře po třicítce. I stalo se, jak se občas stává, že se člověk naskytne na správném místě ve správný čas. Možná kvůli té vzpomínce na Tatry jsem se rozhodla přesídlit sebe s dětmi na Valašsko. Koupě staré usedlost v té době nebyl problém – to že se prodávala se sedmi hektary půdy – mne trochu zarazilo – co já s tím budu dělat?  A hle, otázka byla venku, a odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Když na Valašsku, tak po Valašsky a prvních 5 koziček zdolávalo sedm hektarů pastvin.

Záhy se ukázalo, že na to stačit nebudou a tak jsem posílila skupinku o sebe s kosou a děcka s hráběmi, pěkně po Valašsky, ráno jsme začali, večer skončili. Ale nestačili jsme na to, tak jsem posílila skupinku o koně s obracákem, a o auto s přívěsem na svážení sena. Když jsme zjistili, že koně strháme a auto takto uvaříme, přidali jsme traktor s nářadím,  lis na seno,  vlečku za traktor, až jsme nakonec měli celou výbavu na údržbu pastvin. A na to zas bylo jen sedm hektarů málo.

Postupně jsme začali přibírat půdu. Tu hektar, tu dva, až z toho bylo dnešních 50 hektarů. Mezi tím se nám prvních 5 koziček rozmnožilo na 7, dalším rokem na 15, pak na 25 a posléze na těch skoro 50 dojných koz, které máme nyní.

Samozřejmě, že to všechno nešlo tak hladce jak je zde popsáno. Byly neúspěchy. Při prvním pokusu o sýr mi sýřenina protekla skrz plachetku i se syrovátkou. Bylo zmoklé seno, nemocná koza, zaběhlý beran, porouchaný traktor, aj požár jsme už měli. Ze začátku své farmářské kariéry jsem to brala tak, že problém vyřeším a bude hotovo. Zmoklé seno jsem tedy zlikvidovala, udělala nové, suché a voňavé, a světe div se – kozy seno přes zimu sežraly. A muselo se dělat nové, a muselo se znovu kydat, a znovu opravovat traktor, a tak to na farmě jde pořád dokola. Opravdovým farmářem se člověk stává, až když se stane součástí tohoto koloběhu, když je bytostně přítomen čelit výzvám ať již počasí, techniky nebo prostě osudu.

Ivana Christina Hermann